co

Zájmeno „co“ je jedním z nejfrekventovanějších slov v českém jazyce. Patří do kategorie tázacích zájmen, ale jeho role v jazyce je mnohem širší. Primárně se používá k identifikaci věcí, předmětů, jevů nebo dějů, o kterých mluvčí nemá dostatek informací. V základním tvaru (1. pád) odpovídá anglickému „what“. Je to slovo, které se začínající studenti učí hned v první lekci, protože bez něj nelze tvořit základní otázky o světě kolem nás.

„Co“ se skloňuje podle specifického vzoru, který je nutné si zapamatovat. Druhý pád je „čeho“ (např. čeho se bojíš?), třetí pád „čemu“ (čemu nerozumíš?), čtvrtý pád je shodný s prvním „co“, šestý pád „o čem“ a sedmý pád „čím“. Důležité je poznamenat, že „co“ se používá pouze pro neživotné objekty. Pokud se ptáme na lidi, musíme použít zájmeno „kdo“. Dalším vzorcem je použití „co“ ve funkci spojky v hovorové češtině, kde často nahrazuje spisovná vztažná zájmena jako „který“ nebo „jenž“. Například věta „To je ten dům, co jsem ho viděl“ je v běžné mluvě velmi častá.

Kromě přímých otázek (Co je to?) se „co“ objevuje v nepřímých otázkách (Nevím, co chceš) a v ustrnulých vazbách. Často se kombinuje s přídavnými jmény ve 2. pádě, například „co nového?“ nebo „co dobrého?“. V hovorovém kontextu může sloužit i jako částice vyjadřující údiv nebo výzvu k reakci (No co?).

Začátečníci si často pletou „co“ a „jaký“. Rozdíl je zásadní: „co“ se ptá na podstatu věci (Co je to? – To je auto.), zatímco „jaký“ se ptá na vlastnost (Jaké je to auto? – Je červené.). Dalším bodem k porovnání je „který“, které se používá, když vybíráme z konkrétní skupiny (Kterou knihu chceš?), zatímco „co“ je obecné.