nebo

Spojka „nebo“ je jedním ze základních stavebních kamenů české věty. Patří do kategorie souřadicí spojky a jejím primárním účelem je vyjádření alternativy nebo volby mezi dvěma či více možnostmi. V lingvistice se tato funkce označuje jako vyjádření poměru slučovacího (pokud se možnosti nevylučují) nebo vylučovacího (pokud platí pouze jedna z nich). Je to přímý ekvivalent anglického slova „or“.

„černá nebo bílá“. Může však spojovat i celé věty: „Půjdeme do kina, nebo zůstaneme doma?“ Klíčovým gramatickým pravidlem je psaní čárky. Pokud „nebo“ vyjadřuje prostý výběr, kde obě možnosti mohou platit současně, čárka se nepíše (např. „Můžeš mi zavolat večer nebo zítra ráno“). Pokud se však možnosti striktně vylučují, čárka je povinná (např. „Buď to vyhraje, nebo všechno ztratí“). Často se také setkáváme s konstrukcí „buď..., nebo...“, která je velmi důrazná.

„Nebo“ se používá napříč všemi styly jazyka. V běžné mluvě je nepostradatelné při nabízení („Dáš si kávu nebo čaj?“). V administrativním a právním stylu se používá k definování podmínek („Žadatel musí doložit občanský průkaz, nebo cestovní pas“). V matematice a logice má „nebo“ specifický význam (disjunkce). V hovorové češtině se často objevuje v ustálených obratech jako „nebo tak něco“ (or something like that) nebo „nebo co“ (or what), které se přidávají na konec věty pro vyjádření nejistoty nebo netrpělivosti.

Nejbližším synonymem je spojka „či“. Ta je však stylově vyšší, knižní a v běžné mluvě se téměř nepoužívá. Další variantou je „anebo“, což je v podstatě zesílená forma „nebo“, která se používá pro zdůraznění poslední nabízené možnosti. Oproti spojce „a“, která vyjadřuje součet, „nebo“ vždy implikuje nutnost rozlišení nebo volby.